Dvoupásmová reprosoustava Monacor SPH-170C a Seas 25TAF/D

3.10. 2008 20:37 upraveno 1.11 2008

Potřeboval jsem nějaké zadní efektové reprodsoustavy domácího kina a vzhledem k tomu, že jsem měl předky se 7" + 1" a dvě stejné ozvučnice, sháněl jsem se po levnějším řešení rozměrově podobném. Volba tady nebyla cílená, náhoda se ale nakonec ukázala být velmi dobrým pomocníkem, ale nebudu předbíhat. Oba dva měniče - výškový i basový byly zakoupeny za velmi dobrých cenových podmínek - basáky nepoužité z bazaru a vejšky s velkou slevou úplně nové.
Konečně jsem se nedávno dostal k přeměření reprosoustav a dočkal se nemilého překvapení. Jedna z reprobeden měla obrovskou díru kolem 3,5kHz (asi 7dB) a vůbec celá frekvenční charakteristika byla podivně zvlněná. Odšrouboval jsem středobasové reproduktory, vyfrézoval testovací desku pro ozvučnici a jal se měřit. No musím říci, že ten den byl plný překvapení.
Ozvučnice byla dána a je úplně stejná jako Zaphovo celohliníkové dvoupásmo včetně rozmístění měničů s tou výjimkou, že basáky jsou asi o dva milimetry níž, protože mají širší koš než Seas L18. Měniče jsou zapuštěny do přední desky z masivního dubového dřeva (spárovka) tloušťky 40mm, hrany zaobleny a deska přilepena ke zbytku ozvučnice na tupo. Tato je ze strojové dýhované, dubové MDF lepené na pokos s pomocí hliníkových L profilků, aby stěny při lepení neujížděly. Musel sem si jimi vypomoci, protože nemám dostatečné truhlářské vybavení. Jako bassreflex posloužila šedivá odpadní trubka, která je na obou koncích zapuštěná do MDF, přilepená a zaoblená. O tlumení vnitřku ozvučnice se stará polyesterové rouno z Dexonu, což není úplně ideální, protože jeho struktura je dosti řídká. Později sem dodělal i vcelku hezké stojánky. Použil jsem opět kombinaci dýhované MDF a dubového masivu, dále posloužily hliníkové trubky, závitové tyče a pár podložek s matičkami. Na fotce je to ten druhý pár beden čelem do předu z leva.
Měniče (středobas Monacor SPH 170C a výška Seas 25TAF/D) změřil Dawsoo v hotové ozvučnici a podle toho následně udělal výhybku, výsledek můžete posoudit na grafech. Ten 3dB ďolíček na 3,5kHz je způsoben difrakcí, zapuštění není úplně 100% dokonalé a chtělo by to také větší zaoblení hran. Bohužel v době zhotovení projektu jsem měl zaoblovací frézu pouze s poloměrem 6,3mm. Veškeré datové soubory nechávám k dispozici níže. Cívky pro výhybku vyrobili v Elektrosoundu, kondenzátory a rezistory značky Bennic zakoupeny v Prodancu, stejně jako čtyřpinové konektory Speakon.
Tyhle bedniska na středech i výškách přehrají dvoupásmo Seas L18+27TBFC/G (Zaphova výhybka), basy tak dobré sice nejsou, ale to je prostě kratší cívkou a jednodušším motorem středobasu. Někde kolem 10kHz se ukázal jemný zdvih, který zapřičiňuje větší ostrost, což ale některým stylům dokonce vyhovuje a při nižších hlasitostech se snadno schová. Reprosoustava spolehlivě odhaluje nekvalitní zesilovač a zdroj signálu, teprve na kvalitním železe ukáže, co umí (zapojeny od stařičkého Technicse, přes NAD střední třídy až po highendové 60W A´čko). Měření ukázalo, že je BR oproti výpočtům krapítek podladěný (původní cíl asi 46Hz) - chtělo by to zvětšit zaoblení BR. Ukázalo se ale, že větší pokles je v málo zatlumené místnosti se špatným poměrem stran (nerovnoměrně rozmístěné módy) docela pozitivně hodnocen.

Na pozdějším, mnou provedeném měření se ukázalo, že jeden ze středobasů má na 3,2kHz 5dB díru oproti druhému, což samozřejmě rozhodilo fázi a zvlnilo charakteristiku celé reprosoustavy a někde pod 4khz vyrobilo asi 7dB díru. Zkoumal sem čím by to mohlo být, u středičky na postiženém kusu bylo vyteklé epoxidové lepidlo od přivodních drátků, to jsem s pomocí pájky a pinzety odstranil, ale charakteristika se ani nehla, na zkreslení se oba kusy lišily zanedbatelně. Vzhledem k tomu, že několik pánů zajímalo, jak by středobas vypadal s phaseplugem, odlepil jsem prachovku, nahradil fázovým nástavcem a hle, díra zmizela. Vyzkoušel jsem několik druhů phaseplugů, které jsem mimochodem vyrobil z konce násady na lopatu, s délkou se charakteristika velmi měnila a to jsem ani neupravoval tvar zakončení. Bylo nutno ještě přetřít černou olejovou barvou epoxidový spoj membrány s cívkou a konec cívky, který je v originále z kaptonu barvy oranžové. Předělal jsem i druhý kus a po shodném měření konstatoval úspěch. Charakteristika reprosoustav je dokonce hladší než byla původně i se středobasem označeným jako bezvadný. Posoudit můžete na měření sami, já si myslím, že se mi reproduktory podařilo zachránit, ba dokonce i lehce vylepšit (zkreslení přibližně při 2,83V). Breakup a s ním spojené zkreslení rozhodně není stejně slyšitelný jako u hliníkových membrán, protože se na něm nehromadí tolik energie, jak by bylo vidět například na CSD. Závadu jsem označil jako špatně dotlačený spoj při lepení - prachovka u vadného kusu šla odlepit snadno, u toho bezvadného už podstatně hůř. Lepidlo je podobné silikonu a lze rozpustit toluenem, ale rozpuštěné lepidlo v toluenu na membráně zanechává takový šedivý povlak, takže doporučuji co nejvíc lepidla odstraňovat mechanicky.

Pár drobností zapříčinilo, že na Stmeláči nebyly tyto reprosoustavy nejlepší, i když jednoznačně válcovaly v poměru cena/výkon. Osobně jsem je na Technicsovi hodnotil nejdřív negativně, později po snížení korekcí o něco lépe a konečně sem je pořádně slyšel až na NADovi, kde už se mi líbily. Na závěr patří dík Davidovi, který se postaral o to nejsložitější a to měření a výhybku. Dnes po předělání reproduktorů z prachovek na phaseplugy se zvukové podání zlepšilo, je klidnější a i basy se díky přímému větrání cívky zlepšily. Bylo to vskutku neuvěřitelné "štěstí", že sem na původní měření u Davida vybral ten správný kus. Foto snad bude brzy.

Projektový soubor LSPCadu
Datový soubor impedance Monacoru SPH 170C v ozvučnici
Datový soubor frekvenční charakteristiky středobasu
Datový soubor impedance Seasu 25TAF/D
Datový soubor frekvenční charakteristiky vejšky